Kde bychom se (ne)měli koupat

Člověk by se měl koupat zásadně jenom tam, kde je to pro něho naprosto bezpečné. A to ve všech ohledech, nejenom v tom, že by neměl chodit někam do hloubky daleko od břehu, zejména když neumí dobře plavat. Čímž nechci pochopitelně naznačovat, že by se měl omezit jenom a pouze vanu, kterou má v koupelně, a i v této bedlivě sledovat, zda není hladina moc vysoko, kdyby snad něco.
Protože ve vodě se mohou ukrývat i jiné záludnosti, než jen hloubka.
U nás sice máme výhodu v tom, že v našich vodních plochách nežijí jako třeba v Africe nebezpeční tvorové, krokodýly počínaje a hrochy konče, nemáme stojaté sladkovodní plochy s výskytem bilharzie a už vůbec ne slané moře se žraloky, ovšem ani u nás není vše zase až tak růžové.
odpočinek v bazénu

Vezměte si třeba takové zahradní bazény.
Člověk by si řekl, že se v něčem vesměs tak malém nemůže vůbec nic stát, že tam žádné riziko nehrozí. Což sice může být i pravda, ale také nemusí.
Záleží totiž i na tom, jak si majitel tohoto hledí, jak se o něj stará.
Protože i v takovém docela malém a mělkém venkovním bazénu může číhat nějaké to nebezpečí. Spočívající v tom, že se v takové vodě mohou přemnožit všelijaké mikroorganismy a to může následně vyvolat dejme tomu ne zrovna příjemné kožní reakce.
O estetické stránce takové mikroorganismy zamořené vody mluvit netřeba.
Je pravdou, že .
A tak bychom se měli vyvarovat vodních ploch, v nichž tato používána není, respektive v nichž se nepoužívá tak, jak by tomu mělo být. A pokud jsme majiteli takového zahradního bazénu, měli bychom se starat, aby v něm byla vždy vhodná bazénová chemie v dostatečném množství. Aby byla taková voda nezávadná a dalo se do ní tudíž kdykoliv vstoupit bez sebemenších pochybností o možných rizicích.
Investice do kvalitních přípravků bazénové chemie se rozhodně vyplácí. Prostě proto, že nad čistou vodu není.
chemické sloučeniny

Záhodno je užívat nějakou tu chemii s aktivním chlórem, bromem anebo aktivním kyslíkem, ovšem ani to ještě nemusí být dostačující. Potřeba jsou i přípravky zajišťující odpovídající pH vody, aby se v této dejme tomu neusídlily vodní řasy, jež se neomylně poznají podle onoho slizkého zeleného či nahnědlého fujtajblu na stěnách bazénu. Přípravky bazénové chemie totiž nemusí při nesprávném pH vody správně fungovat a mohou tak být k ničemu.
A tak je vlastně záhodno mít kromě chemie i tester, jímž člověk pH vody hravě zjistí. Aby mohl v případě potřeby zakročit.
Pak teprve bude voda bezpečná a vy se v ní budete moci bez obav koupat.
Ovšem navzdory vší té chemii byste si měli dávat pozor. A nechodit do hloubky, neumíte-li dost dobře plavat.